Po necelém týdnu pod stanem, kdy jsme se posledních pár dní snažily přežít, abychom se nezabily, jsme odjely na chatu. Začínaly jsme už nějak komunikovat, smát se nad naší hloupostí v tom, že jsme každá myslela co myslela a začly zase naše nepřetržitý dny. Táta přišel, že jede přes Vídeň do práce a jestli nechceme jet s nim. Myslím, že říct, že naše odpoveď byla ne, tak nám nikdo stejně neuvěří. Naše první společná cesta do ciziny je tady. Vybíraly jsme co na sebe a už se těšily na ten den.
Červenec 10 - 2012. Kolem 9té ráno jsme vyrazily a v autě se ještě trochu prospaly. Cesta nebyla ani nějak zvlášť dlouhá. Táta nás vyhodil na kraji centra a my jdeme najít úplné cetrum. Vídeň je krásná, ale obchody pro nás byly přednější. Jdeme do knihovny a kupujeme mapu, abychom se nějak zorientovaly. Vypadaly jsme asi dost vtipně, když jsme se snažily najít místo kde jsme na té obří mapě. Nakonec jsme ale dorazily na centrální ulici a obchody začaly. Našly jsme Starbucks a samozřejmě pan kafátor se mohl přetrhnout s malováním srdíček na Aničky kelímek (nojo kdo by z ní nešílel :P).
Myslím, že jsme si to řádně užily. Po obchodování jsme zajely (načerno - proč kupovat jízdenku :D) do Prateru na kolotoč. Naštěstí jsme to našly . Z kolotoče jsme udělaly pěkné fotky celé Vídně a potom jsme se rozhodly jít pěšky na místo, kde nás táta ‘vyhodil’, abychom se tam s ním sešly. Jenže aby nám se zase něco nestalo, zabočily jsme do špatné ulice a došly jsme do úplně nějaký ‘prdele’ :D . Na mapě jsme se vyskytly na úplném konci města, došly jsme asi 28769 km . Chytly jsme naštěstí nějakou tramvaj a ta nás odvezla zpátky a tam kde jsme se měly sejít. Chvilku jsme počkaly a jedeme domů. S velkou taškou od Hilfigera, ve které od Hilfigera nic není, ale jsou v něm tuny jiných tašek, ale aspoň aby to nějak vypadalo :D
Byl to ten náš nejlepší společný den a doufám, že takhle jednou procestujeme svět. ♥
